Limitou se snažíme exaktně vyjádřit vlastnost blížit se někam. Praktickou otázka týkající se posloupnosti je její chování pro velké indexy , které běží do nekonečna. Co tím myslíme?
- blíží se členové k nějaké hodnotě, nebo se naopak čím dál více se vzdalují od sebe?
- můžeme se ptát, zda posloupnost má aproximovat k řešení dané úlohy. Tedy zda skutečně konverguje nebo diverguje.
- nemusí nás zajímat jen to že se něco k něčemu blíží, ale také jak typicky se to chová, tzn asymtotické chování doby běhu nebo paměťové náročnosti algoritmu v závislosti na vstupu.
Posloupnost buď limitu nemá, nebo ji má a její hodnota je pak dána jednoznačně. Žádná posloupnost nemůže mít dvě různé limity.
Definice limit
V literatuře limita definuje dvěma způsoby. Jeden který má různý vzorec pro vlastní a nevlastní limitu, podle toho jestli je hodnota nekonečno, nebo reálné číslo. Druhý způsob je pomocí hromadného bodu.
Myšlenka v definici je taková, že hledáme index od kterého, se všichni následující členové posloupnosti blíží nějaké hodnotě, kterou nazýváme limitu.
Buď posloupnost, pak její limitu zapíšeme jako:
Vlastní limita a nevlastní limita
V této definici rozlišujeme případ, když je limitou reálné číslo a kdy nekonečno. V případě, že limita , pak se nazývá vlastní limita a definice je následující:
Nevlastní limita, u které je má tvar:
Definice pomocí hromadného bodu
Podle této definice, reálná posloupnost má limitu z rozšířené reálné osy, právě když v každém okolí bodu α leží všechny členy posloupnosti s dostatečně velkým indexem , že pro všechna n ∈ ℕ větší, než platí .
V symbolech
Vlastnosti limit
Konvergence a divergence posloupnosti
Častný požadavek v analýze je, abychom zjistili, zda se členové posloupnosti blíží k nějakému číslu, nebo zda hodnoty rostou či klesají nade všechny meze. Pokud pro její limitu platí lim , pak se nazývá konvergentní. V ostatních případech ji nazýváme divergentní.
Pro to, aby byla posloupnost divergentní, nás může napadnout úvaha, že stačí když bude každý následující člen větší než předešlý a postupně se vzdalí od sebe do konečněna. Nicméně u posloupnosti kde je každý člen ostře větší než předchozí, je limita rovna 1, tedy konvergentní.
Musíme tedy použít lepší způsob jak ověřit tuhle vlastnost. Pomocí vět o limitách můžeme tuto vlastnost zjistit.
Důležité věty
Při výpočtu limit posloupností často nevyužíváme přímo definici, ale znalost několika základních limit.
Existence limit
Nechť . Limita limx→a f(x) existuje a je rovna c ∈ ℝ, právě když existují obě jednostranné limity limx→a+ f(x) a limx→a− f(x) a obě jsou rovny
Součin, podíl limit
Důkaz (pro ℝ)
pokud je výraz na pravé straně definován.
Příklad, posloupnost harmonických čísel
-
postup: Posloupnost je ostře roustoucí, proto její limita musí existovat. Díky podposloupnosti (posloupnosti částečných součtů) určíme její limitu.
-
postup: Pomocí Bolzano-Cauchyho kriteria.
Věta o nerovnostech limit
VĚTA: Nechť reálné posloupnosti (a_n) a (b_n) mají limity v R*.
Pokud potom existuje n_0 ∈ ℕ tak, že pro všechna přirozená n > n_0 platí a_n < b_n.
Důsledek: Nechť (a_n) a (b_n) jsou reálné posloupnosti mající limitu v R*. Pokud existuje n_0 takové, že pro všechna přirozená n > n_0 je a_n ≤ b_n, potom lim a_n ≤ lim b_n.
Všimněte si, že neostrost nerovnosti je zde důležitá. Například, pro a_n = a b_n = 0 platí ostrá nerovnost, ale lim a_n = lim b_n = 0.
Důsledek
Věta o sevřené posloupnosti (o 2 policajtech)
Nechť (a_n), (b_n) a (c_n) jsou reálné posloupnosti pro které platí
- (∃n_0 ∈ ℕ)(∀n ∈ ℕ, n > n_0)(a_n ≤ b_n ≤ c_n)
- posloupnosti (a_n) a (c_n) mají stejnou limitu α ∈ R.
Potom existuje limita posloupnosti (b_n) a platí lim b_n = α.
Podílové kritérium
Buď (a_n) posloupnost kladných čísel a nechť existuje limita q = . Potom platí pro
- q < 1, že ,
- q > 1, že .
!Pozor, pokud q=1, nevíme nic! Limita může být jakákoliv...
Důkaz bodu 1
Protože q < 1, určitě existuje r splňující q < r < 1. Díky tomu pak i .
Dle věty o nerovnostech v limitách existuje n_0 ∈ ℕ takové, že nerovnost platí pro všechna n ≥ n_0. Díky nezápornosti členů posloupnosti pak platí nerovnost an+1 < r·a_n, pro libovolné n ≥ n_0. Tudíž pro n ≥ n_0 je 0 ≤ a_n ≤ rn-n_0·an_0.
Protože 0 < r < 1, je limita pravé strany nerovnosti rovna nule.