Když známe limitu funkce dokážeme z ní odvodit i spoustu limit posloupností. Naopak je to komplikovanější.
Heineho věta (Ekvivalentní definice limity)
⇔ funkce f definována na okolí bodu a (s možnou výjimkou bodu a) a pro každou posloupnost s limitou a splňující platí .
Tuto větu jsme použili při práci s posloupnostmi. Věta také platí v opačném směru, ale pro hledání limit funkcí to není zrovna užitečné, protože bychom museli vyzkoušet všechny možné posloupnosti jdoucí k a, dosadit do f a podívat se, co se stane, než bychom mohli říct něco o limitě f.
Příklad, plynoucí z Hejného věty
Víme, z limit o posloupností, že pro libovolné k ∈ N a pro libovolnou posloupnost splňující a platí
Heineho věta pak implikuje