Mějme U0(ε) libovolné okolí bodu 0.
Je-li x∈U0(δ)∩Dx=⟨0,δ) nenulové, pak podmínka x<ε je ekvivalentní podmínce x<ε2.
Stačí proto volit δ:=ε2.
Řešení pro případ a=∞
x→+∞limx=+∞
Případ c≤0 je triviální.
Pokud c>0 pak pro libovolné kladné x je podmínka x>c ekvivalentní podmínce x>c2.
Pro každé x∈U+∞(c2) tedy platí x∈U+∞(c).
Prozkoumejme nyní případ a∈(0,+∞). Mějme ε>0 a hledejme k němu δ>0 tak, aby platila implikace
∣x−a∣<δ⇒∣x−a∣<ε.
Bez újmy na obecnosti předpokládejme, že δ<a/2, pak pro každé x∈Ua(δ) platí x>a/2.
Potom pro x∈Ua(δ) platí
∣x−a∣=x−a∣x−a∣<a/2+aδ=c⋅δ
kde c=1 je kladná konstanta. Vidíme, že zvolíme-li δ<a/2 a současně δ<ε/c, skutečně pro x∈Ua(δ) platí ∣x−a∣<ε.
V případě k té odmocniny můžeme postupovat naprosto analogicky.
Jen argumentace bude algebraicky náročnější, protože budeme muset použít známý algebraický vzorec
xk−yk=(x−y)∑j=0k−1xk−1+jyj,x,y∈R
N-tá odmocnina
n→∞limnn=1
Řešení
Položme hn:=n−1. Z jedné strany platí hn≥0 pro každé n=1,2,3,....
Z binomické věty dostaneme pro n≥2
n=(1+hn)n=(1n)hnk>1+(1n)hn2
a tedy pro n ≥ 2 platí
n−1≥2n(n−1hn2
Pro n≥2 je výraz 2n(n−1) kladný a můžeme jím proto poslední nerovnost vydělit a díky nezápornosti hn poté i odmocnit.
Po těchto úpravách dostáváme