@andreaHistorie algebry sahá až do starověku a její vývoj je těsně spjatý matematikou jako takovou.
Věděli jste, že kvadratické rovnice se používaly už ve starověku? Nejstarší známé úlohy, které vedly k těmto rovnicím jsou na babylonských hliněných destičkách. Plimptonova tabulka^1, údajně obsahuje příklady řešení kvadratických rovnic. Tabulka YBC 7289, která obsahuje výpočty poměru obvodu k průměru (pi) s přesností na několik desetinných míst.
Babiloňané řešili jiným způsobem než my, protože používali šedesátkovou číselnou soustavu a řešili problémemy spíš geometrickým způsobem.
Starověcí Římané a Řekové také rozvíjeli algebru. Diophantos vytvořil metody řešení algebraických rovnic a je známý dílem "Arithmetica". Dodnes používáme jeho diofantické rovnice.
Kolem 6. - 7. století n. l. žil Brahmagupta, který byl známý prácí "Brahmasphutasiddhanta", která se zabývala matematikou a astronomií. Jeho práce popisovala pokroky v aritmetice, algebraických rovnicích (zejména kvadratických rovnicích) a teorii čísel. Byl také jeden z prvních matematiků, kteří používali záporná čísla a nulu v matematických výpočtech.
Perský matematik Al-Chwárizmí napsal knihu "Al-jabr wa-l-muqábala", která se stala základem algebry, jak ji známe dnes. Toto dílo se zabývalo řešením lineárních a kvadratických rovnic a zavedlo algebru jako samostatný matematický obor. Jeho kniha byla přeložena do latiny a přispěla k rozvoji algebry v Evropě.
V roce 1800 lidé uměli řešit pomocí vzorců polynomy prvního až čtvrtého stupně. Matematici tehdejší doby se zabývali i řešitelností polynomů pátého stupně. Mladý Évariste Galois (1811 - 1832) dokázal elegantně vysvětlil, proč neexistuje vzorec na řešení polynomů pátého a vyššího stupně. Galois položil základy nové disciplíny teorie grup těsně před svou smrtí v souboji. Algebra ve své současné podobě a terminologii byla představena v roce 1839 knihou Moderne algebra nizozemským matematikem Bartecia Leenderta van der Vaernena.